Jak se pozná to pravé?

S trochou soustředění dokáže většina lidí rozlišit mezi pravou a levou stranou a s trochou tréninku či pomůcek i ti slabší z nás. Škoda, že tím to automaticky nevede k jednoduchému řešení, že co je vpravo, je to pravé a co vlevo nestojí za řeč. Do hry vstupuje mnoho dalších rozlišovacích faktorů a čert, aby se v nich vyznal, natož pak ženská nebo chlap. Pokud si budeme chtít volbu zjednodušit a řídit se srdcem, pak to pravé bude nalevo a jsme rázem v ohrožení života, protože nedáme-li přednost zprava, někdo to do nás napálí.

Na palici je to a vyplývá z toho jen to, že ačkoli máme volební právo od osmnáctých narozenin, nedostáváme k nim manuál, jak volit a to nejen u urny na spádové základce. Bez ambice angažovat se v politice, chtěla bych vědet, jak se stát dobrým voličem v životních situacích. Před lety a možná vlivem filmu Samotáři, rozhodla jsem se věřit na znamení. Metoda to není vůbec racionální, leč vyžaduje rozumové uvážení toho, co považovat za znamení. Mámení mylně považované za signál shůry může způsobit přešlap a vyústit v noční můry. Šifrování informací není v lidské praxi neobvyklým fenoménem. Pravda, většinou jsou kódy systémem velmi propracovaných logických postupů, ale jsou i situace, kdy  intuice vede k cíli dřív než vyřešení matemické rovnice. Pokud není určeno jinak, dostáváme spolu s plnoletostí bonus plné zodpovědnosti za své činy a do schránky složenky jako oficiální potvrzení. Opět tu je absence příbalového letáku s informacemi o správném směru našich kroků a do budoucích roků můžeme jen doufat, že jsme vykročili tou správnou nohou - pravou? Životní hobby sbírání zkušeností se nedá srovnat s filatelií nebo houbařením, ačkoli to je taky sběratelství, není to zájmová činnost, ale vedlejší účinek žití. Prošla jsem třemi dekádámi života, zkušeností mám jak hub po dešti a stejně nevím, kudy kam, když přijde na rozhodování se. Alibisticky se držím tvrzení, že dokud se člověk nerozhodne, je všechno možné. Bohužel okolí není elastické jako guma do trenýrek a dá se napínat jen omezenou dobu. Včera jsem si koupila čas na rozhodnutí do středy a říkala si, že se to do té doby nějak samo potká a já se jen svezu s proudem času. Dneska jsem ve fázi čekání na znamení a nervózně pokukuju kolem sebe, odkud přiletí. Zítra budu pravděpodobně předstírat, že o nic nejde a ve středu se vystresuju tak, že udělám to první, co mě napadne a budu spoléhat, že to dobře dopadne. Ať se totiž snažím tak, že se mi buňky vaří jedna s druhou a šedá kůra mozková je rozžhavená do běla, nevím.  Kdybych věděla, zpochybním cokoli, protože ač svéprávná, koukám se do prázdna a modré z nebe nevidím. Obloha je ocelově šedá, slunce odjelo se podívat se asi na vesmír z druhé strany. Ráno moudřejší je večera, tak odročuju pátrání po tom, co je to pravé a hledám útěchu v přítomném okamžiku, kdy se ještě nemusím rozhodnout pro nic závazného a k večeři můžu si dát cokoli.