Zaražená jako prd

Moment překvapení je bežný jev. V podstatě jde jen o potvrzení klasického “vím, že nic nevím” s dovětkem “opravdu je to tak?” Někdy mě to překvapení zarazí i na několik dní. 

Moje první zaražení se týká vztahu mezi ekologií a ekonomií.

Papírové vizitky ještě nevzal digitální čas, ačkoli chytré telefony umí ovládat děti, důchodci i moje teta, která se digitalizovala čistě pro zábavu, neb povoláním je kosmetička podlahových krytin a klávesy tak v práci maximálně zbavuje prachu a emaily vysypává do koše pouze vytištěné. Nechtěla jsem vizitky, protože jsem je považovala za zbytečné plýtvání přírodními zdroji a jistou formu zadostiučinění, že díky nim někam patřím, jsem si užila už před lety. Praxe mě však donutila vzít je na milost, třebaže bych se radši z nouze naučila hrát na housle. S ohledem na ekologii jsem chtěla na jejich výrobu použít recyklovaný papír, který ovšem ekonomicky vyšel v nabídce nejhůř. Dokonce mi v tiskárně nabídli, že se vzhled recyklovaného papíru dá natisknout a stále to vyjde levněji. Hrubý recyklovaný papír umí potisknout jen sofistikovaný stroj, a tak jsem souhlasila, že vizitka za deset korun kus není k prezentaci mých aktivit nutná a rozhodla se ekonomicky. Do doby, než jsem je nechala vytisknout, kreslila jsem si vizitky ručně na šmíráky. Výsledný efekt byl pro účely podnikání nevhodný. 

Druhé se drží mezi IP a IQ.

Určitě jste si vědomí toho, že vaše IP adresa je záznamem vašich digitálních aktivit. Pokud jste navíc propadli aplikacím jako foursquare, yelp a klidně i facebook, tak se váš den dá poskládat od rána do večera bez toho, aby vás skládající vůbec osobně znal. Dříve na to STB měla lidi, teď se udáváme sami. Paradoxní, jak se dění mění. Když otevřu internetový prohlížeč, vyskočí na mě výhradně nabídky spojené s jógou, cyklistikou, designem a běháním. Přesně to jsou totiž okruhy zájmů mých internetových brouzdání. Je to milé, leč vlezlé, že se o mě někdo bez těla takhle zajímá a hraničí to se zasahováním do mé intimity. Nelíbí se mi to a navíc nechápu, proč se mě ten bezduchý systém, jemuž na mě tolik záleží, nesnaží rozvíjet a informovat i o věcech mimo můj akční rádius. Je přece evidentní, že když člověka něco zajímá, vyhledá si informace sám a půjde klidně přes devatero hor, aby se k nim dostal. Není třeba mu je nosit na zlatém podnosu pod nos.  Jestliže IQ predikuje naší vrozenou inteligenci, pak IP diktuje její omezení.